LH 24 v nohách Jarka Maixnera

Krásná Lysá Hora se svými 1323 metry, přibližně 12 kilometrový okruh s převýšením necelých 800 metrů a časový limit 24 hodin na co možná nejvíce výstupů na vrchol. A v neposlední řadě také asi tisícovka dalších nadšených bláznů!
Startovní výstřel se Ostravicí rozlehl přesně v 11 hodin v sobotu dopoledne a závodní chuml vyrazil vstříc prvnímu okruhu. Já jsem se letos účastnil již počtvrté, ovšem proti loňskému ročníku opět jen jako jednotlivec. Po celkem vydařené minulé sezóně a hlavně po 24 hodinovce v Jeseníkách jsem se cítil dobře a do závodu jsem šel s ambicí udělat minimálně 10 okruhů. (moje maximum bylo 9 kol v roce 2013).
Plán byl jasný, hlavně nepřepálit tempo výstupu a sbíhat opatrně a v klidu. Trasa byla příjemná, zasněžená a oproti loňsku měkčí a malinko teplejší. I když na vrcholku Lysé Hory byly noční teploty taky dost pod nulou. První dvě kola byla pomalejší, ale stále v pohodě. Možná jsem byl zbytečně moc opatrný a obával se úrazu a přetažení. Po třetím kole to na mě začalo nějak padat, cítil jsem se víc a víc unavený, hladový a chtěl jsem odpočívat. Rozhodl jsem se tedy pro malou pauzu, pořádně jsem doplnil energii z jídla i z přítomnosti mé podpory – mamky, která snášela moje závodnické manýry a dělala mi skvělý servis za což ji mnohokrát děkuji . :-) Do dalších kol jsem šel s mnohem lepším naladěním a chtěl jsem zvládnout alespoň dvě kola v kuse, což nakonec nevyšlo. Po čtvrtém kole jsem potřeboval zase doplnit energii a jíst. Zřejmě jsem podcenil předzávodní jídelníček. :-) pak se to jakoby konečně zlomilo. Po pátém kole jsem se už cítil mnohem lépe a konečně pořádně rozběháný. Možná i díky podpůrné smsce od mojí Kačenky, která mě celou noc sledovala online z tepla domova :-). V noci začalo malinko sněžit, což nebylo úplně příjemné, ale znamenalo to aspoň malinkatou změnu v tom stereotypní sbíhání a vybíhání. S malými přestávkami jsem sázel jedno kolo za druhým. Poslední 10. kolo jsem doběhl v neděli po půl jedenácté. Unavený, ale celkem spokojený se svým výkonem.
Závod měl tradičně skvělou atmosféru, jen jsem byl zklamaný, že se neúčastnil žádný náš valach. Těšil jsem se na společné setkávání a psychickou podporu na trati třeba od Monči a Toma. Tak třeba příští rok.

Odjížděl jsem s krásným 10. místem v kategorii jednotlivců do 30 let, takže jsem celkem spokojený, jen vím, že bych měl trošku víc zapracovat na těch nástupech. :-) Vítěz v mé kategorii zvládl ještě o dvě kola víc, takže mám do příštího ročníku velkou motivaci. Nakonec bych chtěl poděkovat hlavně Peťce Hoffmanové a Zdenkovi Cyprovi za pohotové reakce a za podporu a samozřejmě také ostatním členům Sportovního klubu Valašského království.

Jarek Maixner