24hodin Horské výzvy!!!

Horská výzva 24h volně navazuje na seriál závodů Horská výzva pořádaných Pavlem Zittou a jeho týmem. Závod se konal u paty Jeseníků – v Koutech nad Desnou, na okruhu dlouhém 15km s převýšením 860m. Principem bylo zdolat okruh co nejvíckrát v časovém limitu 24 hodin.
V sobotu 31. Října 2015 ve 14:00 zazněl v prostorách Ski areálu Kouty startovní výstřel. Štrúdl čítající celkem asi 100 závodníků včetně několika psů, ve 4 kategoriích
(jednotlivci – muži/ženy, 2-člené tými – muži/ženy/mix,
3-člené tými – muži/ženy/mix, dogtekking)
se vydal v protisměru sjezdové tratě bikeparku a dále po sjezdovce vzhůru k horní stanici lanovky. Odtud po asfaltu k Tetřeví chatě a poté mírným vlněním k Turistickému odpočívadlu pod Douhými stráněmi, dále přes občerstvovací stanici kousek pod horní nádrží PVE Dlouhé stráně na nejvyšší bod celého okruhu – hráz horní nádrže. Přes hráz jsme doběhli na druhý konec nádrže a dále jsme nastoupané metry už jenom ztráceli. A po červené turistické značce jsme doklesali zpátky na start do Koutů. A znovu, a znovu, a znovu, až do úplného uběhání.
Startoval jsem jak jinak než v kategorii dogtrekking s Kačenčiným Badynkem! Kategorie, která nečítala mnoho účastníků, ale boj o první příčky nebyl o to menší. Do závodu jsme nastupovali s velkým nadšením a elánem. Prvních pár kol ubíhalo docela rychle a šlapalo nám to skoro samo. Krásné slunečné odpoledne se pomalu přelévalo do jasné noci a do třetího kola jsme vybíhali už úplně potmě, přesto nás neopouštěli síly a nadšení. V tomto kole se ukázalo jak moc magická tato noc bude! ! ! Závodníkům se naskytl pohled na nebe rozzářené průletem meteoru. „A je to tady, tohle bude moje noc“, pomyslel jsem si.
Vzhledem k tomu, že jsem očekával dlouhý a náročný závod musel jsem o to víc brát ohled na psí síly a možnosti. A tak jsme po čtvrtém kole dali asi půlhodinovou přestávku k doplnění energie a malému odpočinku. Do pátého kola jsme vybíhali asi hodinku před půlnocí, takže jsme byli teprve před polovinou celkového časového limitu. Po pátém kole jsme museli dát zase chvíli přestávku a s ubývajícími silami se zvyšovali i jednotlivé časy dalších kol. Nejvíce nás na celé trase potrápil asi silný vítr v horních částech okruhu. Kolem horní nádrže se valili mraky a foukalo tak silně, že vlny na hladině nádrže připomínali rozbouřené moře a nebylo výjimkou že nás sem tam nějaká ta vlnka pěkně osvěžila. Ale ranní svítání a první sluneční paprsky nad Jesenickými vrcholky nám vlily novou krev do žil. Výhledy z Dlouhých strání jsou kouzelné a v neděli bylo tak jasno, že bylo vidět i krkonošskou Sněžku a nebýt Pradědu určitě bych dohlídl až do Beskyd na Lysou Horu a do Frenštátu. :-)
V 11:37 jsme doběhli naše 8. kolečko a přestože jsem měl soupeře téměř v zádech do dalšího už jsem se nepustil.
Do závodu jsem nešel s vysokými ambicemi ani touhou se umístit. Chtěl jsem zkusit svoje limity, zjistit jaké dělám pokroky, jak moc bych měl ještě přidat v tréninku, kolik vydrží pejsek. Vlastně to byl takový větší trénink. A mimo jiné jsem si chtěl také pořádně prohlédnout záda Zbyni Cypry, na kterého pořadatelé lákali a určitě i nalákaly spousty závodníků. :-) Kdo z běžců by si nechtěl poměřit síly s „nepřemožitelným“ Zbyňkem, který trhnul rekord a dal v časovém limitu 24 hodin neuvěřitelných 11 okruhů (uběhl tedy 170 km a nastoupal přes 9400 metrů).
Mně osobně se běželo celkem dobře, lehce a bez nějaké výraznější krize. Užil jsem si to bez trápení a s dobrou náladou a troufám si říct, že pejsek stejně tak. Jen nás asi více baví běhat po trase, která se neopakuje, přírodou, která se neustále mění. Běhat pořád po stejném okruhu bylo nudné a nezáživné hlavně pro Badyho. První místo už bylo jen pomyslnou třešničkou na dortu, příjemnou odměnou za naběhané hodiny a motivací do dalších závodů.

Pro více: http://www.24.horskavyzva.cz

foto: www.24.horskavyzva.cz

Jarek Maixner