Tato trasa je určena pro pěšáky, ale i pro horské cyklisty, kteří si při výšlapu na Velký Javorník jistě přijdou na své. Abychom nemuseli po hlavní, dost vytížené silnici dostaneme se z Rožnova do Zubří pěknou boční cestou, která začíná hned za průmyslovým areálem bývalé Tesly. Cesta bokovka kopíruje hlavní silnici, tak budeme v Zubří coby dup.

Za povšimnutí jistě stojí pomník V. Navrátila – Valašská rodina, který stojí před Klubem a socha T.G. Masaryka od sochaře Mária Kotrby.

Ze Zubří vedou značené trasy od nádraží na vrcholy kopců Veřovických vrchů Hodorf, Kamenárka a Velký Javorník, odkud je krásný výhled na Frenštát a údolí pod Ondřejníkem, na Štramberk s památnou „Trúbou".

Po hřebenové cestě z Hodorfa se pohodleně dostanete do Krhové nebo až do Hodslavic – rodiště Fr. Palackého. Další značená cesta vede ze Zubří, přes Střítež, Velkou Lhotu na přehradu Bystřičku.

Naše Putování může začít ve chvíli, kdy se ocitneme v obci březových metel a krajek, abychom si zde prohlédli některou z expozic v muzeu Petrohrad. V něm kdysi sídlila škola zuberských vyšívaček, proslavených přenádhernými výšivkami, které zdobily nejen kroje, ale i prádlo či vitrážky. Pokud vás historie krajky v Zubří aspoň trochu zajímá, vřele doporučuji brožuru s názvem „Krása a tradice zuberské výšivky", kterou seženete na místním obecním úřadě. Po prohlídce muzea, kde je vstupné dobrovolné (doufám, že budete štědří!), si můžete vyzvednout Jurovalšár v prodejničce Květiny Lucida (tel.: 571 65 81 17, 602 59 14 07), která sídlí přímo pod muzeem. V Zubří to máme trošku složitější a tak nabízíme i druhou variantu, kam si pro Jurovalšár dojít. Stejný kupónek na vás čeká i v restauraci Centrum (tel.: 571 65 87 00). V obou provozovnách navíc čeká na majitele Valašských pasů sleva.

S Jurovalšárem v kapse se vydáme vzhůru po žluté značce, která nás uvítala už na vlakovém nádraží, na Krátkou, pak Dlouhou a nakonec na Velký Javorník. Vlastně jdete stále po značených turistických trasách, které vás bezpečně dovedou až do cíle.

Tuto trasu jsem si naposled procházela dva dny poté, co si Míša Bručoun smlsnul na úlech plných medu v nedaleké vesnici. Pravda, měla jsem sebou dva neohrožené bojary, své pudlíky – Ovečku s Josefínou, ale člověk nikdy neví. Výšlap začal báječně tím, že jsem přehlédla turistickou značku a tak vědoma si svých orientačních schopností jsem se vydala jakýmsi směrem …

Asi po hodině bloudění v hustém hvozdu jsem v dáli uslyšela podivné zvuky a zároveň praskot větví a těžký dusot. Hrklo ve mně jak v pendlovkách, semkly se mi půlky a já si začala vyčítat, že jsem Tomáše nepoprosila o jeho spray proti medvědům, který si přivezl z Kanady.

Strach jsem zahnala, tak jak nás to učili v pionýru, zpěvem. Mé prosebné árie byly asi vyslyšeny a já narazila na tolik vyhledávanou červenou turistickou značku. A pak už to šlo, jak po másle. Kamenárka, pramen Jičínky, u kterého mě trošku rozhodil vymydlený kravaťák ve firemním voze nejmenovaného pivovaru, který se po lesní cestě řítil na můj vkus dost ostrým způsobem. Snad ho ještě držela atmosféra Valašské rallye nebo měl pocit že něco důležitého nestihne. Šotolinku jsem s radostí po chvilce opustila a příjemná měkoučká lesní cesta mě vedla až k Malému Javorníku, od kterého je to k jeho většímu bráchovi co by kamenem dohodil. Udýchaná a šťastná, že mě nesežral medvěd, jsem se vrhla rovnou do výčepu na bahňáka. Kdybych mohla, tak si vyžádám na Velkém Javorníku Jurovalšár, abych si ho zařadila do sbírky. Okouzlena báječným výhledem a tichem, které jsem rušila jen drobením tatranky psíkům, jsem si ještě chvilku vychutnala a pak, alou dolů. Z Malého Javorníku to je do Rožnova na Dolní paseky jen 6,5 km.

Komu se do Rožnova nechce, může klidně do Frenštátu či zpět, tak jak jsme přišli. My se vydáme po zelené, cestou příjemnou lesní, kamenitou i skrze háje i louky vedoucí. Okolní přírodu i klid si s chutí vychutnávejme, protože co nevidět se ocitneme v Rožnově, kde nás čeká další výlov Jurovalšárů, o kterém si podrobněji můžete přečíst v trase Leoše Janáčka.