Tuto trasu ocení zejména motoristé, rybáři nebo obdivovatelé Jana Ámose Komenského.

Trasa vede z Příbora přes Nový Jičín, Kunín a dále přes Fulnek – Bílovec do Klimkovic přes Jistebník a Starou Ves nad Ondřejnicí a potom zpět do Příbora.

Určitě jste již zaregistrovali rozdíl mezi Lašskem, Slezskem a Valašskem. Zmizely kopečky, dřevěné chaloupky a i lidé se chovají jinak. Vjíždíte do oblasti bývalých sudet a většina obyvatel se zde nastěhovala až po II. světové válce z celé republiky.

Jde vidět, že tady chybí tradice. Letos také kromě startovního města Příbora a Nového Jičína na této trase ještě žádné Jurovalšáry nenasbíráte, ale doufám, že příští rok se mi podaří do ní zapojit i ostatní zúčastněná města a všechny ostatní, kterých se to týká. Pokud nemáte moc času, můžete si frčet po čtyřproudovce a jiných hlavních silnicích. Pokud ho máte spousty, zjistěte si na IC, kudy vedou cyklotrasy anebo se mrkněte do nějaké mapy KČT, kudy vedou značky.

Pokud si budete chtít prolézt Nový Jičín, skočte si na Trasu Františka Palackého, kde o něm máte podrobné informace.

Jinak už jste určitě v Šenově a pomrkáváte po nějakém jídle nebo pití. Objevil jsem tady zajímavou restauraci a penzion Mc Limon (tel.: 556 70 30 15). Restaurace má i letní zahrádku a vypadá dobře. Personál na mne působil trochu odměřeně. Když se rozhodnete zůstat, pro vás je zde i ubytování.

Restaurací je cestou na Fulnek několik – hospoda Pecka, restaurace na Fojtství – Petr Juříček, a další.

V Kuníně konečně opravují svůj barokní zámek (postaven vídeňským architektem Hildebrandtem). Za Kunínem začíná pěkná příroda, zelené pláně, sem tam nějaký stromek. Řeka Odra, vinoucí se původními lužními lesy, si zde po léta vytvářela své koryto se spoustou slepých ramen a rybníků. Končí průmyslová část okresu Nový Jičín a začíná CHKO Poodří.

Teď už jste skoro v Jeseníkách. Další místo, které stojí za zastávku, je Fulnek, kde působil Jan Ámos Komenský. Domorodců se doptejte, jak se dostanete na náměstí a máte vyhráno. Náměstí je fakt pěkné. Nahoře po levé straně je zámek, po pravé straně radnice, ale bohužel tady nemají žádné IC. Hned vedle pošty je však informační automat, který podává jakékoliv informace – pokud je ovšem má. Když stojíte čelem k zámku, tak po levé straně je památník J. A. Komenského a jeho muzeum, které patří Okresnímu vlastivědnému muzeu v Novém Jičíně (po – zavřeno, út – pá 9 – 16 hod., so, a ne 9 – 14 hod., mimo sezónu je v sobotu zavřeno – možno na požádání otevřít. Objednávky: 556 74 10 15, 556 70 11 56, 556 70 53 93).

Hned u parkoviště je mapa města, podle které se docela dobře zorientujete. Centrum je zajímavé a bylo i vyhlášeno památkovou zónou. Potřebujete-li se ve Fulneku ubytovat, můžete v hotelu Jelen přímo na náměstí. Zvenčí to tak nevypadá, ale uvnitř je hotel na dobré úrovni. Personál je ochotný a rád vám poradí. Cizinci se domluví AJ, NJ. Ceny jsou mírné. Když jsem si chvíli pohrával s informačním automatem, našel jsem na ubytování ještě penzion Vraclávek (tel.: 0652–74 90 40) a tříhvězdičkový hotel Ámos.

Pak je tady ještě Autocamping Fulnek (tel.: 556 74 13 16), který provozuje paní Němečková. Loni ho rozběhla a slyším na něho jenom samou chválu. Najdete ho, když pojedete z Fulneku směrem na Vítkov v části Jerlochovice. Z centra je to zhruba 1,5 až 2 km.

Autocamping nabízí ubytování ve 2 – 4 lůžkových chatkách, apartmánech a samozřejmě ve vlastních karavanech a stanech. V jeho areálu je bazén, minigolf, víceúčelové hřiště, venkovní krby, sauna atd. Celodenní občerstvení je samozřejmostí. Dojeďte a uvidíte.

Z náměstí jsem vyrazil po schodech nahoru po červené a modré značce k zámku. Očekával jsem, že si ho budu moci prohlédnout. V tom jsem se však bohužel zklamal. Zámek je v soukromých rukou a majitel zřejmě nemá o jeho provoz zájem. Místo toho je tam sídlo nějakého lesního závodu a pila. Pod zámkem však narazíte do rozcestníku – dáte-li se po modré, dojdete po 3,5 km na Stachovický vrch, anebo po 7 km dojdete do Klepného, kde je přehrada. Do Oder je to po modré 15 km. Po červené značce do Jestřábí 3 km ke Stříbrnému jezírku 5 km, do Oder 9,5 km.

Z historie města

Město Fulnek leží na území jedné z větví tzv. Jantarové cesty spojující v pradávných dobách středozemí s Pobaltím. Jeho poloha i půdorys nasvědčují tomu, že je městem kolonizačním, vzniklým pod záštitou hradu, který v té době střežil obchodní cesty vedoucí Moravskou bránou. Vznik jména tohoto města se vykládá různě – možná je odvozeno od staroněmeckého pful – močál nebo faul – shnilý, líný, podle bažinatého terénu povodí často se rozlévajícího potoka.

Za zakladatele města jsou považováni páni z Lichtenburka, kteří obdrželi od krále Přemysla Otakara II část půdy na Opavsku. První doložená zmínka o městě je z roku 1293. V tomto roce však již bylo město plně organizováno s kostelem, farou, rychtářem i měšťany. Fulnek byl zřejmě plánován jako středisko většího panství, k němuž tehdy patřilo i okolí Bílovce. Nasvědčuje tomu i neobvykle velké čtvercové náměstí o délce stran cca 95 metrů, jímž diagonálně procházela tranzitní cesta údolím.

Město bylo od svého založení německé. Za husitských válek se zčásti počeštilo. Privilegia do 2. třetiny 15. století byla psána česky. V 16. století byla úřední řečí na radnici němčina. V této době byl Fulnek prosperujícím renesančním městem. Od roku 1481 patřil Fulnek trvale na Moravu a byl významným střediskem Jednoty bratrské. V této souvislosti nutno vzpomenout největšího spisovatele pobělohorské emigrace, posledního biskupa Jednoty bratrské a "učitele národů" Jana Ámose Komenského, který v letech 1618 až 1621 ve Fulneku pobýval. Díky této souvislosti se město Fulnek zapsalo do povědomí nejen našeho národa, ale i celého kulturního světa.

Třicetiletá válka zanechala na životě města negativní stopy. Po válečných útrapách vzrostlo v polovině 17. století robotní i platové zatížení poddaných. Na vesnicích se poměry vystupňovaly až k úplnému nevolnictví. Přestože během válečných let 1632, kdy město bylo v držení nové vrchnosti bruntálských, zrovna se začaly projevovat četné stavební aktivity v raně barokním stylu, které trvaly po celé 18. století. V tomto období byla kompozice města výrazně obohacena a přetvořena v jednu z nejhodnotnějších a nejmalebnějších barokních sídelních celků na Moravě.

Koncem 18. a začátkem 19. století zaznamenalo město Fulnek značný růst v souvislosti s rozvojem soukenické a tkalcovské výroby. Situaci v průmyslu však zhoršilo to, že město leželo mimo železniční spoje. Velkou nadějí byl projekt Opavsko –Trenčínské trati ze 70. let, která měla vést z Opavy přes Fulnek, Nový Jičín, Valašské Meziříčí, Vsetín až do Trenčína. Tento projekt však nebyl realizován.

Před I. Světovou válkou se stal Fulnek významnou základnou radikálně zaměřené německé nacionální dělnické strany. Po vzniku ČSR se vedení města zapojilo do silného německého nacionálního hnutí, které požadovalo odtržení našeho pohraničí. Postavení české menšiny bylo proto na počátku Republiky velmi složité. Značnou podporu pro ni znamenalo posílení fulneckých úřadů českými úředníky. Ve druhé polovině 20. let se ve městě poněkud uklidnily národnostní rozpory, ale v letech 30. dojmem růstu nacionalismu v Německu začala národnostní otázka v životě obyvatel města opět převládat. Po Mnichovském diktátu byl sice Fulnek obsazen německým vojskem až mezi posledními městy (říjen 1938), ale zdejší henleinovci měli v té době město již zcela ve svých rukou. Fulnek se stal později až do jara 1945 hlavním řídícím centrem germanizačních přesídlovacích akcí v celém pohraničí, které bylo okupováno Německem.

Během osvobozovacích bojů na konci války (květen 1945) bylo historické jádro města těžce poškozeno velkým požárem. Městské dominanty sice zasaženy nebyly, zmizely však všechny domy na náměstí a většina domů ostatních přilehlých ulic. Po odklizení trosek zbyla jen radniční věž a čelní zdi domů severní zástavby. Později byl střed města po zničení obnoven podle projektu brněnského architekta Zdeňka Sedláčka z roku 1948. Náměstí bylo obestavěno jen ze tří stran, jižní strana byla ponechána volná s uplatněním dominanty kostela, parkové zeleně a vyvýšené dominanty zámku. Domy pocházejí z 50. a 60. let 20. století a jejich průčelí jsou zčásti schematickou rekonstrukcí fasád zničených domů.

Fulnek je jediným moravským válkou postiženým městem, kde bylo citlivým přístupem obnovy zástavby dosaženo příznivého výsledku. Na tomto znovuzrození města se již podíleli zcela noví obyvatelé, kteří se sem přestěhovali v prvním poválečném období z Hané, Valašska, Ostravska, Slovenska i Volyně. Poválečné budování nového Fulneku bylo současně doprovázeno i postupným rozšiřováním jeho katastru. Bylo to dáno spojováním s okolními obcemi. Na rozdíl od poválečných let vznikly městu necitlivými, dost hrubými urbanizačními zásahy značné škody. V roce 1992 byla historická část Fulneku prohlášena městskou památkovou rezervací, čímž by do budoucna mělo být toto malebné barokní město před podobnými zásahy uchráněno.

Fulnecký zámek patří k nejvýznamnějším dominantám města. Původně gotický hrad z konce 13. století pod jehož záštitou město Fulnek prý prvně vzniklo, byl ve druhé polovině 17. století přebudován Václavem Bruntálským z Vrbna. Kulisa horního zámku byla doplněna po roce 1635 horizontálou dolního zámku. Dnešní podobu dostal zámek až počátkem 19. století. Po požáru v roce 1801 Čejkové z Bádenfeldu obnovili pouze východní křídlo a zámeckou věž a dostavili dolní řadovou budovu.

(převzato z informačního automatu)

Fulnek a okolí jste si už prohlédli a jedeme dál po silnici 47 na Bílovec. Přiznám se, že Bílovec vůbec neznám a všeho všudy jsem tady byl asi 3ī, a to pracovně. Vím jen, že má renesanční zámek ze 16. století a Slezské náměstí. Proto se o městě raději rozepisovat nebudu a pošlu vás, doufám, na místo nejpovolanější – do Městského informačního centra, (Slezské náměstí 1, 556 41 15 45).

Z Bílovce se již přes Studénku, kde můžete zhlédnout stálou expozici železničních vagónů a jejich modelů, můžete vrátit zpět do Příbora anebo pokračovat dále do Jistebníku a kolem Jistebnických rybníků do Staré Vsi a do Příbora.

Pokud však máte času nazbyt či nedostatek jódu, nakoukněte ještě do lázeňského města Klimkovice, které je v současnosti známé zejména díky svým jódovým sanatoriím. Pak se buď kousek vrátíte a pojedete znovu na Jistebník, nebo pokračujte směrem na Starou Bělou a cesta dle ukazatelů vás dovede zpátky do Příbora.