Gideon baron von Laudon

Nemá již smysl pátrat, jak přišel Laudon k té pochybné cti, že bude na věky věků stavěn patrolou, kterou vede ženská. Ostatně i Rakušané jej znají spíše z jadrného zaklení. Novojičínští však prokazují tomuto muži pietu: k 200 výročí úmrtí odhalili maršálovi na domě kde zemřel pamětní desku s bustou. Gideon Baron von Laudon se narodil roku 1717 v Livonsku. V mládí vstoupil do ruské armády, počátkem slezských válek však již vojančil v armádě císařovny Marie Terezie. Vyznamenal se v řadě bitev a prodělal skvělou kariéru: od hejtmana až po polního maršála. Nižší původ a nesmělost mu znemožňovaly dosáhnout většího uznání, jeho přítomnost ale vzbuzovala hrůzu a paniku v řadách nepřátel: „Nebesa, Laudon!“ znělo v šicích pruských vojáků, kdykoliv se objevil na bojišti. Na konci kariéry byl Laudon povolán do boje proti Turkům: v roce 1789 dosáhl svého největšího vítězství, když dobyl tureckou pevnost Bělehrad. Odtud se přesunul s armádou na Moravu. „Ztratil jsem ve Slezsku klobouk a rád bych jej opět našel,“ prohlásil prý. Opakování války s Pruskem se však nekonalo. Maršála zachvátily horečky a v Novém Jičíně musel ulehnout. Zde po velkých bolestech 14. července 1790 zemřel. Před smrtí poručil ještě duši Bohu a poděkoval novojičínským za jejich modlitby. Roku 1800 ukázali onen dům, kde Laudon zemřel, dalšímu slavnému válečníkovi Suvorovovi. „Navštívil jsem místo, kde zemřel Laudon. Prolil jsem nad ním slzy. Je to lidský osud,“ napsal potom. Ernst Gideon Baron von Laudon je pochován v zahradě zámečku Hadesdorf (nedaleko Vídně). Je pohřben společně s manželkou a adoptivním synem.

Text by: Jaroslav Zezulčík.

Už skoro klasicky naše putování začneme v Rožnově p. R. a vydáme se směrem na Valašské Meziříčí. O Valmezu vám už Dáša napsala v trase Leoše Janáčka , a tak se mrkněte tam. To samé se týká obce Hodslavice. Docela rychle jsme se tak dostali do Nového Jičína.

Nový Jičín

Název města:

O vzniku názvu města existuje několik pověstí. Jedna praví, že město bylo pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavi lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín.

Podle vědecké teorie je jméno města odvozováno od slovanského slova dik, divoký kanec, který se na tomto území vyskytoval v hojném počtu. Odtud zprvu Dičín, později Jičín.

Zakládací listina města:

Nejstarší písemná zpráva o městě pochází z r. 1313, kdy král Jan Lucemburský vydal ve prospěch města listinu, která uděluje městu právo vybírat clo a mýto. Proto váže Nový Jičín svůj vznik s datem udělení tohoto privilegia. Zakládací listina města se nedochovala. Předchůdcem města byla osada pod hradem Starý Jičín. Výhodná strategická poloha na křižovatce důležitých obchodních cest měla příznivý vliv na jeho rozvoj.

Již při samém vzniku mělo město pravidelný čtvercový tvar a původní půdorys se zachoval dodnes. Pravoúhlý tvar, téměř čtvercový, mělo i městské opevnění, s nímž rovnoběžně procházela obvodová ulice. Opevnění bylo původně jen z hliněného valu s palisádou. Teprve během 14. století bylo nahrazeno kamennými hradbami. Ty obepínaly i panské sídlo (tvrz), nynější zámek. Městský plán je orientován směrem od severozápadu k jihovýchodu, ve směru obchodní cesty od Fulneku do Valašského Meziříčí. Do města vedly dvě brány. Na ně navazovala po obou stranách předměstí, ale jejich rozvoj spadá až do pozdější doby.

Musíme přiznat, že nikdo z nás ani našich blízkých známých v Novém Jičíně nebydlí, a tak jsme informace o něm dávali dohromady odkud se dalo a nejvíce z jejich internetové stránky. Ve městě spolupracujeme s Informačním centrem, které je nyní i Imigračním úřadem našeho království a které provozuje paní Panáčová. Zároveň je i místem, kde si při návštěvě Nového Jičína můžete vyzvednout Jurovalšár.

Informační centrum Nový Jičín – Imigrační úřad VK

Žerotínský zámek, tel./fax: 556 71 18 88, e–mail: icentrum@novy–jicin.cz,

web: www.novyjicin.cz/kultura/icentrum

Zprostředkovává: prohlídky města s průvodcem, výlety na objednávku. Informuje o: ubytování, stravování, turistických zajímavostech, kulturních a společenských akcích, autobusových a vlakových spojích. Prodává: suvenýry, mapy, zahraniční i tuzemské zájezdy.

Pro ty z vás, kteří vlastní motorové oře, nabízí také mototuristické výlety po těchto trasách:

1. Nový Jičín – Bartošovice – Studénka – Bílovec – Klimkovice – Fulnek – Nový Jičín (autem 92 km)

2. Nový Jičín – Starý Jičín – Helfštýn – Hranice n. Moravě – Teplice n. B. – Nový Jičín (autem 50 km)

3. Nový Jičín – Fulnek – Hranice n. M. – Opava – Darkovičky – Šilheřovice – Nový Jičín (autem 140 km, pěšky 5 km)

4. Nový Jičín – Hodslavice – Hostašovice – Veřovice – Frenštát p. R. – Trojanovice – Pustevny (autem 55 km, pěšky 7 km)

5. Nový Jičín – Příbor – Hukvaldy – Kopřivnice – Štramberk – Nový Jičín (autem 50 km)

6. Nový Jičín – Hodslavice – Valašské Meziříčí – Rožnov p. R. – Nový Jičín (autem 58 km)

7. Nový Jičín – Frenštát p. R. – Frýdlant n. O. – Visalaje – Lysá hora – Bílý Kříž – Nový Jičín (pěšky Lysá hora 15 km)

Kromě těchto mototuristických tras bychom vám chtěli doporučit naučnou vlastivědnou stezku Františka Palackého, kterou připravila ZOČSOP v Novém Jičíně. Stezka je zpracována do samostatného průvodce, z kterého vybíráme jen to nejdůležitější.

Stezka Františka Palackého

Pro milovníky přírody je připravena 11,5 km dlouhá, naučná vlastivědná stezka Františka Palackého. Vede po trase Nový Jičín – Skalky – Svinec – Kojetín – Straník – Hostašovice – Domorazské sedlo. Stezka prochází přírodním parkem Pobeskydí a je na ní umístěno mnoho tabulí s informacemi o pozoruhodnostech. Stezku můžete absolvovat i jako celodenní rodinný výlet s návratem vlakem ze stanice v Hostašovicích nebo autobusem z Domorazského sedla. Cestou se můžete posilnit a trochu vydechnout v několika restauracích či hospůdkách.

Stezka Františka Palackého začíná v sadech pojmenovaných po jiném velikánovi – po Leoši Janáčkovi. Tady můžete obdivovat různě zbarvené bludné (ne obludné) balvany, skladatelovu bustu nebo třeba kostel Nejsvětější Trojice. Na tyto sady navazují další, tentokrát Smetanovy sady. Tento rozlehlý park ukrývá i letní kino, ale bohužel vůbec netuším, zda a jak funguje. Teď zamíříme na Skalky, mrknout se na romantické skalní útvary a na výhledy na Beskydy a jejich předhůří. To jsou sympatické oblé tvary, co? A jestli chcete, můžete se na chvíli zastavit Pod Svincem. Název sice vzbuzuje představy nepořádku, ale nebojte, žádný svinčík v okolí nenajdete. Ale pokud vás název tohoto vrcholu zaujal, nechte si od místních povyprávět pověst o vzpurném chlapci, kterého sežraly svině. Kousek dál narazíte na vodní nádrž Čerták a pokud byste byli už hodně znaveni, můžete po zelené dojít k zahradní restauraci Čertův mlýn pod hrází nádrže, kde, jak už název napovídá, se děly a budou dít věci. Dále po zelené značce byste pak šli přes Žilinu a les Libotín – opředený mnoha pověstmi o ukrytých pokladech – až do Mořkova.

Naučná stezka však vede jinudy, a sice přímo na hřeben Svince. Nedaleko naší značené stezky vyvěrá výborná minerální voda a zase vás k ní dovede turistická značka – tentokrát žlutá. Dojdete-li pak až na sjezdovku, otevře se vám nádherný průhled na území Moravské brány, prostě paráda. Přejdete po hřebenovce oba vrcholy Svince a opět, pokud vám bude přát počasí a bude-li dobrá viditelnost, můžete spatřit Starojičínský kopec s hradem, Oderské vrchy a v dáli za nimi i nejvyšší horu Jeseníků – Praděd. Jihovýchodním směrem zase uvidíte Radhošťské pásmo Moravskoslezských Beskyd a v popředí malebnou Štramberskou vrchovinu. A jdeme dál po naučné stezce až do Kojetína. Nad ním se zvedá vyvýšenina Požaha, dávné keltské sídliště, keltská řemeslnická osada. V Kojetíně se můžete rozhodnout, zda pokračovat po stezce dále nebo se autobusem vrátit do Nového Jičína, popřípadě po žluté značce dojít ke zřícenině hradu Starý Jičín.

Naučná stezka však prochází chráněnou oblastí pradávné sopečné činnosti a dojdete až k Požahu, archeologickému nalezišti púchovské a keltské kultury. Dále zamíříme k lomu s jezírkem a podél koryta Stranického potoka dojdeme až k obci Straník a dále úbočím Stranického kopce po polní cestě do Hostašovic, další info na trase Leoše Janáčka . Tady můžete spatřit dosud funkční mlýnek U Hubů na zpracování pohanky a se svolením majitele možná spatříte i jeho technologii. No a nyní můžete odbočit do nedalekých Hodslavic, rodné obce „otce národa“ Františka Palackého, historika a významného politika, na prohlídku jeho rodného domku přeměněného na muzeum, další info opět na trase Leoše Janáčka . To jsme ale trochu odbočili, protože stezka nevede polní cestou z Hostašovic do Hodslavic, ale k přírodní pozoruhodnosti, k pramenům Zrzávky. Na malé ploše tady vyvěrá hned několik pramenů minerálních vod, především sirnatých.

Upozorňuji, že jejich pojmenování Smradlavka a Zrzávka není úplně bezdůvodné. Dobře, dobře. Voda sice smrdí, ale zato je zdravá. No a teď se ještě běžte pokochat nádhernou květenou Domorazských luk a uvidíte, že takovou rozmanitost barev hned tak někde nespatříte. Jen aby vám vyšlo počasí a o nic víc se už nemusíte starat.

Nový Jičín a jeho okolí má opravdu co nabídnout i na více než jeden den, takže vám dáváme hned několik tipů na ubytování. Úroveň jejich služeb budete muset zatím prozkoumat sami.

Ubytování

Kategorie: Homeless

Nebude mít ve městě na růžích ustláno, (i když, mezi náma, kdo by taky chtěl spát na růžích, že?) ale nějaký ten parčík si určitě najde.

Kategorie: Jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná

V Novém Jičíně mnoho možností nemá. Všude kolem je samé pole a jediná možnost je zkusit vyrazit z města ven po červené turistické značce.

Kategorie: Hluboko do kapsy

Určitě přivítá ubytování U Haitlů (Bernartice nad Odrou 206, tel./fax: 556 71 07 49, 0601–52 75 45), které je sice kousek od Nového Jičína, ale stojí za to. Cena je kolem 150 Kč za noc a Haitlovi nabízejí i projížďky na koni a v bryčce. Můžete také vyzkoušet ubytovnu Lyžařská chata Svinec (Kojetín 56, tel.: 556 70 83 06). Cena se pohybuje kolem 170 Kč za noc. Nebo Hermelín Ranč (Hřbitovní 101, 556 70 38 49, 0602–79 00 77).

Kategorie: Zlatá střední třída

Nejspíše zamíří do penzionů: Penzion McLimon (Malostranská 583, Šenov u Nového Jičína, tel.: 556 70 30 15), Penzion U Kostela (Kostelní 36, tel.: 556 70 87 80), Penzion Na Skalkách – Imigrační úřad VK, restaurace, chatová osada (Skalky 932, tel.: 556 70 88 17) – převzala ho letos paní Němečková, takže by se měl letos v létě opravdu oživit. Jak znám její kuchyni, budete tady jíst jako u maminky a ještě se vám rozroste sbírka Jurovalšárů o nový kousek. Penzion Lamberk (Valašská 16, tel.: 556 70 15 10). Vyzkoušejte i Hotel Salaš (Šenov u Nového Jičína, tel.: 556 70 88 80) je sice kousek za městem – zato v pěkném prostředí. Naopak přímo v centru je stylový „Hostinec“ Šatlava (Kostelní 37, 556 70 01 37).

Kategorie: Horních 10 000

Zkuste hotely Hotel Praha (Lidická 6, tel.: 556 70 12 29), Hotel Kalač (Dvořákova 1947, tel.: 556 70 16 12) nebo přímo v centru Hotel Bohemia (Tolstého 13, tel.: 556 70 77 22).

Hospody & restaurace

Držitelům Valašských pasů poskytuje 5% slevu na všecko pan Dedera z Restaurace U Tučňáka (Dobrovského 4, tel.: 556 70 94 39). Opravdovou specialitu Živáňskou pečeni, můžete okoštovat v Cechovním domě soukeníků (Žerotínova 12, tel.: 556 70 90 14). Třeba ještě zkuste, jak vaří Gábi (Janáčkovy sady 4, tel.: 556 70 25 98) a v Čínské restauraci (Masarykovo nám. 20, tel.: 556 70 46 46). „Kafčo“ si můžete dát v kavárně na Staré poště – v kavárně pro mladé Knihotoče (Masarykovo nám. 20, tel.: 556 70 76 00). Nestačí vám to? Cinkněte si na IC: 556 71 18 88.

Kulura & zajímavosti

Když jste v tom Novém Jičíně, byla by škoda si ho trochu neprohlédnout. Pokud nejste ten typ jako já, že všechno musíte dělat na svoji vlastní pěst, ale opravdu se chcete něco zajímavého o městě dozvědět od někoho, kdo tomu rozumí, doporučuji vám najmout si průvodce. Procházka trvá cca 1 hodinu a dvacet minut. Musíte si ji však nejméně dva dny předem domluvit, a to na telefonním čísle 556 71 18 88, nebo můžete napsat na elektronickou adresu icentrum@applet.cz.

Procházka městem s průvodcem

Procházka Novým Jičínem je nádherný výlet do dávné historie města, který vás přenese až na konec 13. století, kdy začali měšťané stavět překrásné domy tvořící dnes historické centrum města. Procházka zahrnuje několik zastavení na těch nejzajímavějších a nejnavštěvovanějších místech Nového Jičína.

Začněme historickým jádrem města (dnes v podobě Masarykova náměstí). Zde Vám průvodce osvětlí původ měšťanských domů na náměstí, počínaje nejkrásnější budovou města „Starou poštou“ a konče třeba domem, ve kterém zemřel léta páně 1790 slavný generál Gideon Baron von Laudon. Samozřejmě nemůžeme zapomenout na morový sloup, který nechali postavit manželé Štircnikovi v roce 1710 na počest obětí morové epidemie z roku 1680. Další zastavení je také na náměstí, a to na radniční věži, odkud uvidíte celé město a dohlédnete i na nedalekou zříceninu hradu Starý Jičín.

Další část prohlídky je nádvoří Žerotínského zámku, kde Vám průvodce poví vše o historii zámku a jeho pánech. A konečně poslední zastavení, Budova Beskydského divadla, postavená ve skvostném novorenesančním stylu stavitelem Otto Thienemanem. A abych nezapomněl. Až si v Žerotínském zámku prohlédnete všechny buřinky, tvrďáky, sombréra a jiné pokrývky hlavy v Muzeu Klobouků – určitě si vyzvedněte dva Jurovalšáry.

Večerní procházka městem

Nový Jičín jak jej možná neznáte. Tajuplná zákoutí opředená pověstmi, pohled z radniční věže, prohlídka farního chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Večerní procházka probíhá každý den, jakmile se setmí. Je nutno se však objednat nejméně dva dny předem. Těšíme se na shledanou. Milovníci divadla si určitě nenechají ujít příležitost k návštěvě představení v Beskydském divadle (Divadelní ulice 5, tel.: 556  70 77 31, 70 93 33).

O divadle...

Foyer interiéru divadla navrhoval Ing. architekt Šafář z Ostravy ve spolupráci s Ing. arch. Svobodou. Dominuje mu obraz ak. malíře Kroči. Lustry jsou dílem ak. sochaře Jiřího Boháče, pracovníka Domu bytové kultury v Praze. Dominantní lustr se spirálovitě vine od spodního foyer do prvního patra. Variace na tuto spirálu je v kuřárně. Další monumentální lustr je ve druhém poschodí, odkud se nastupuje na balkon. Velký sál byl od základu zrekonstruován, takže původní, velice zdobný interiér ak. arch. Veitha, novojičínského rodáka, profesora Berlínské výtvarné akademie, se nedochoval. Autorem nynějšího sálu je Ing. arch. Šafář. Kapacita velkého sálu je 395 míst. Největším sponzorem Beskydského divadla je fa. Philip Morris.

Z historie divadla

Budova divadla byla postavena v r. 1886 v novorenesančním stylu vídeňským architektem Otto Thienemanem, původně jako německý společenský dům. Neměla divadelní sál, ale měla sál s jevištěm. Odehrávaly se tu společenské zábavy, její součástí byla kavárna. Bylo to centrum kulturního života. Beskydské divadlo vzniklo v r. 1942 v Hranicích ze snahy Jednoty divadelních ochotníků a kulturních činitelů zřídit krajové divadlo. Svůj název získalo na návrh P. Bezruče a Fr. Trávníčka. Beskydské divadlo nemělo svou stálou budovu, pro divadelní představení pronajímalo městskou Besedu a sál Sokolovny. V krátkém čase se stalo nepostradatelným pro diváky ve své rozsáhlé zájezdové oblasti. Pravidelně zajíždělo do více než deseti měst. Mimo to navštívil soubor ještě dalších čtyřicet míst od Mariánských hor po Vyškov, kde sehrál až 13 představení za sezónu. Umělecky zdárný vývoj divadla přerušilo nařízení o uzavření českých divadel 1. září 1944. Sídlem Beskydského divadla bylo až do r. 1947 město Hranice.

Již v červnu r. 1945 navazuje divadlo na předchozí činnost a rozšiřuje svou zájezdovou oblast o města tzv. Sudet (Nový Jičín, Kopřivnice, Štramberk atd.) Svou vlastní budovu získalo tedy Beskydské divadlo v r. 1947 v Novém Jičíně právě v budově bývalého německého společenského domu. V r. 1963, při snižování počtu oblastních divadel v republice, Beskydské divadlo svou existenci neobhájilo. Beskydské divadlo se stalo Stálou divadelní scénou, herecký soubor byl rozpuštěn a divadelní soubory zde od té doby již jen hostují. V roce 1984 započala rekonstrukce budovy Beskydského divadla. Autoři návrhu budovy: ing. arch Pražák (stavoprojekt Ostrava), ing. arch. Svoboda. Rekonstrukce stála 65 milionů korun a byla ukončena v roce 1992. Beskydské divadlo bylo znovu otevřeno Mozartovou operou Figarova svatba.

Z města si teď uděláme jenom takový krátký výlet do obce Starý Jičín.

Starý Jičín

V dávných časech, někdy před rokem 1240, na osamělém kopci v Moravské bráně, kudy přes lesy a pralesy, v údolí mezi vrchy vedla stará obchodní cesta a kde už kdysi v pravěkých dobách prý sídlili lidé, dal vystavit pan Arnold z Hückeswagenu hrad, který byl nazván podle trhové vsi pod kopcem, kudy Jantarová cesta vystupovala z beskydských pralesů, Dičín.

Zřícenina hradu Starý Jičín začíná v posledních letech ožívat. Nevím úplně, čí je to zásluhou, ale o program hradu a fungování malé restaurace ve věži se stará nějaký pan Pospěch. Co se bude na Starojickém hradě dít letos, to vám ochotně povypráví cérky v našem „íčku“. Kromě občerstvení na hradě mohou ti náročnější z vás zavítat do restaurace Zámeček pod hradem (556 75 22 62), která svým charakterem připomíná prostředí středověkých hradů a zámků. Najíst se zde je určitě více než jen gastronomický zážitek. Bohužel ve Starém Jičíně se zatím ještě budete muset obejít bez Jurovalšárků.

Pověst Čertovy otisky

Na kamenité cestě, která vede ke starojickému hradu, asi 20 kroků za křížem, jsou ve skalnaté cestě dva otisky. Jsou prý to otisky čertova kopyta a hlavy. K těmto dvěma otiskům se pojí tato pověst:

Kdysi za dávných dob pořádal kníže, sídlící na starojickém hradě, velikou hostinu. Najednou se rozzuřila nad krajem veliká bouře. V této bouři, již bylo pozdě v noci, přijel do hradu nějaký bohatý šlechtic a žádal o pohostinství. Poněvadž kníže viděl, jaký je nečas a byl velmi pohostinný, poručil ihned, aby neznámého pustili a náležitě se o něj postarali. Když se neznámý šlechtic převlékl do čistého prádla, uvedli ho do hodovní síně. Knížeti se onen šlechtic velice zamlouval, a proto mu nebylo nikterak proti mysli, když se začal dvořit jeho dceři. Avšak jeho radost netrvala dlouho. Když zase tančil s princeznou, upadl ji na zem šátek. Rychle se pro něj shýbla a tu uviděla, že její společník má místo nohy kopyto. Zavrávorala a klesla ve mdlobách k zemi. Z úst se jí vydral výkřik – ďábel! Všichni se křižovali a strnuli hrůzou. Toho okamžiku využil neznámý a rychle zmizel z hodovní síně. Sedl na koně a rychle ujížděl od hradu dolů. Tu náhle spatřil před sebou kříž. To se mu stalo osudným. Ztratil rovnováhu a střemhlav sletěl z koně. Náraz byl tak prudký, že po jeho dopadu zůstaly jeho hlava a kopyto vyznačeny ve skále a jsou tam ještě dodnes.

Ze Starého Jičína se vrátíme zpět do Jičína Nového a odtud přes Veřovice vyrazíme do Frenštátu p. R., o kterém je řeč zase v trase Leoše Janáčka . Zpět do Rožnova je to už jenom kousek.